Náš Bůh je úžasný Bůh. Je mnohem lepší než ten směšný bůh v Desert Bluffs. 

Vítejte v Night Vale.

Posluchači, na vrcholku Hory se nachází Blikající Světlo. Je červené. Blikající Světla jsou vždy červená.

Hnízdí mezi skalisky a zákoutími příkrého svahu. Všichni jej vidíme – nepopírejte to! Městská Rada to zkoušela. „Ne,“ řekli. „Blikající Světlo? Okamžíček… Blikající Světlo… ne, pardon, to nám nic neříká!“

A pak začal zvonit zvon – signál strážců, co žijí v Night Valeské Neviditelné Hodinové Věži.

„No, tedy,“ řekla Rada, zatímco se plazili jeden po druhém zpět na Radnici skrz okno. „Ach, tedy, stálo to za pokus.“

Co tohle světlo znamená? Kdo se odváží jej zkoumat?  Poví nám o naší zkáze? Drazí posluchači, kdo o něčem ví? Nikdo.

A možná, pokračování později. Pro teď je tu jen tohle. Jen Blikající Světlo – rudé – na vrcholku Hory. 

Harrison Kip, pomocník profesora archeologie na Komunitní Univerzitě Night Vale, ohlásil vydání nového trojdílného seriálů na Komunitní Televizi Night Vale, kde obhajuje jeho okrajové názory, že pyramidy a jiné starodávné stavby byly postaveny lidmi namísto celkem shovívavých prastarých mimozemšťanů.

Harrison navzdory desetiletím průkazné evidence vykřikuje, že „je to možné, že tyhle historické zázraky mohly být stvořeny za pomocí matematiky a práce otroků.“ Pokračoval s vysvětlováním, řvouc jako naprostý blázen, že zemědělství pravděpodobně nevzniklo na Marsu, ale že lidstvo bylo stvořeno evolucí, nikoliv vybraným křížením mimozemské DNA.

Požádali jsme ředitelku Night Valeské Komunitní Univerzity Sarah Sultan, která je hladký, asi pěst velký oblázek, o komentář k extrémním názorům některých zaměstnanců. Sarah nic nekomentovala, vzhledem k tomu že je hladký, asi pěst velký oblázek, a nemůže mluvit. Avšak psát může, a tak napsala „Bez komentáře,“ a poté nakreslila hanlivou karikaturu vašeho skromného reportéra, což bylo urážlivé a zcela nepotřebné.

Posluchači, je tady něco podivného.

Vím, že to nemůžete vidět, ale sedí to v tento okamžik se mnou ve studiu, a rozhodně je to něco, a rozhodně je to podivné. Nejsem si jist, jak se to sem dostalo, ale… nejsem si jist, ani jak jsem se sem dostal já. Kauzalita je složitá a matoucí. 

Ještě jsem se nezkoušel toho dotknout… tak se toho zkusím dotknout teď. 

Och!

Myslím, že se tomu dotyk líbí, protože to začalo vibrovat a naklání se to ke mně, avšak… to by mohl být jen jeho způsob jak projevovat hněv nebo nesmírné fyzické utrpení. Když je něco takto podivného, nikdo by neměl předpokládat, že o tom chápe cokoliv konkrétního.

Je to snad bomba?

Je to jedna z těch věcí, co nejsou bomba?

Je to nějaký druh psa?

Nevíme. A nikdy se to nedovíme. Pokusíme se to nikdy nedozvědět. Nevědomost nemusí být sladká, ale rozhodně stojí méně námahy.

Takže, bez žádných nových informací, bez žádných znalostí, zopakuji, co jsem už řekl, zatímco jsem na to gestikuloval rukou, kterou nemůžete vidět. 

Posluchači, je tady něco podivného.

Pokračování naší předchozí zprávy o Blikajícím Světle na vrcholku Hory. 

Jak si mnozí z vás všimli, samotná povaha naší reportáže indikuje existenci Hory, což je překvapivé, vzhledem k tomu že žijeme na ohromné pouštní rovině. Takže ano, je tady Hora. Začněme odtud.

Je tady teď Hora, stoupající z aluviální Údolní Nivy. Je ze skály, výšky a úžasu. Její vrcholek je výš, než jsem teď já, ale níž, než kde je Nicota.

Larry Lerou, tam na okraji městečka, řekl, že to je rozhodně Hora. Prohlásil „To je Hora, jestli jsem kdy nějakou viděl. Ne, že by jo, teda, neviděl jsem žádnou. Ale myslím si, že tak vypadají. Hory tak vypadají, že jo?“

Madeline LeFleur, vedoucí Turistické Rady Night Vale prohlásila, „Och, teď budeme muset znova natisknout všechny brožury!“ než si usrkla ze své kávy vícekrát, než za daný časový úsek musela, protože četnost usrknutí mohla nějak ovlivnit, ale už ne svůj život. 

John Peters, víte, ten farmář? Už dlouho jsme o něm nic neslyšeli. Pokud někdo ví, kam šel, nebo ví něco o Blikajícím Světle na vrcholku Hory, nebo o Hoře stoupající z té bahnité pláně mimo městečko, prosím zavolejte naší stanici a sdělte tuto informaci za pomocí vašich úst. 

Jakou součást našich služeb komunitě, Komunitní Radio Night Vale si vyhradilo chvíli, abychom dovolili jednomu z kandidátů na starostu učinit krátký projev. Následující je od Stařenky Bez Tváře, Která Potají Žije Ve Vašem Domě. 

Nahradila jsem vaše knihy jinými knihami. Obaly zůstaly stejné, ale obsah byl upraven. Nemyslím si, že dostatečně čtete, ale to není, proč jsem to udělala. Změnila jsem každé jedno slovo některých knih, ale v jiných jen jednu čárku na jedné straně. To je metafora, ale… nejsem si jistá, co znamená. To je také metafora. 

My všichni jsme. 

Náš politický systém se stal příliš komplikovaný. Já nejsem komplikovaná. Jsem jen něžná stará dáma, která žije u vás doma. Zrovna se dotýkám vaší ruky. 

Ne, té ne. 

Ne, ani té ne. 

Nemyslete si, že jste něco víc jen proto, že vy máte obličej a já ne. Všechny vaše knihy jsou nyní jiné knihy a vy jste si toho nevšimli. Takže kdo je ztracené dítě v temných vyjících lesích této pohádky? 

Každopádně, doufám, že budete hlasovat pro mě. Jedna z těch knih je nyní můj příběh, pokud byste chtěli vědět něco víc o mé minulosti. 

Ne, ta ne.

Ne, ani ta ne. 

Poznáte ji, protože má minulost je stejná jako vaše. Začíná pohromou a křikem, a končí prázdnou místností a seznamem, co máte udělat.

Také, Hiram McDaniel si mailuje s kukuřičnými lobbisty, kteří se snaží dostat na náš trh s imaginární kukuřicí. 

Hiram: špatná pro naši komunitu, špatný pro naše zájmy, doslova pětihlavý drak. 

Hlasujte pro kandidáta, kterému můžete věřit. Hlasujte pro Stařenku Bez Tváře, Která Potají Žije Ve Vašem Domě.

A nyní, slovíčko od našich sponzorů. 

Dnešní vysílání vám možná přináší…. Nejistota. 

A nyní, k našemu běžnému programu.

Ahaha! Máme to ale bystré posluchače! Někteří z vás si všimli, že podivnost dneška nekončí s Blikajícím Světlem na vrcholku Hory, nebo Horou samotnou, ale také… touto rozlehlou bahnitou planinou, ze které stoupá. Takže ano, nyní hlásíme přítomnost ohromné Údolní Nivy, poseté kostmi, kolem našeho města. Její mokré fleky se mírně lesknou, když se Blikající Světlo rozzáří. V noci, když všechny vzdálenosti jsou temnota, tak se zdá, že vesmír sám se třpytí rudou, a pak je pryč. Rudá - a pak je pryč. 

Bláto se čeří pod kroky přibližující se Maskované Armády, a to křiví odrazy zajímavým způsobem.

Carlos říká, že by to chtěl studovat, ale že slíbil jisté osobě večeři, a že se musí naučit jak upřednostňovat některé věci před vědou. K některým těmto závěrům přišel za pomoci těch kolem něj.  

Radní Pamela Winchell byla viděna, jak drží svůj oficiální radniční krvavý kámen ve vzduchu směrem k Hoře a Blikajícímu Světlu na ní. Stála na tamté pláni, tamté pláni, co teď existuje, co jsme měli zmínit už dřív. 

Mimo jiné, Muž v Hnědé Bundě, co nese kufřík z jelení kůže, byl viděn před jedním z v současnosti zavřeným vchodem do metra, jak rozdává letáčky, co vysvětlují výhody systému hromadné dopravy, a nabádají občany, aby se zasadili za znovuotevření metra co nejdříve. 

„Doprava je opak popravy!“ bylo údajně na letáčku psáno. Také „Metro? Spíš ŽÚŽO!“ Někteří občané hlásí, že na letáčcích dále stálo. „Kolmo k pupku světa, to utajené pohřbené místo. To je můj domov. Pomozte mi dostat se domů. Je již pozdě být brzy, ale není pozdě být na čas.“

Tady na stanici nemůžeme nic z toho potvrdit, protože ti, co letáčky měli, zjistili, že ty zmizely z jejich rukou. Sotva si pamatovali komunikaci s tím mužem. A i tu ve vzpomínkách viděli jen jako opar z prachu a horka, vzdálený a nedešifrovatelný, jako země, kterou v životě nikdy nenavštíví. Jako krajina rozplývajícího se snu. Jako fikce.

Jako fikce.

Dobrá, tentokrát se nám to podaří správně. Soustředili jsme se příliš omezeně a uvědomujeme si to. Jako mnozí z vás podotkli, měli jsme strávit méně času nad Blikajícím Světlem a více času věnovat té části o přibližující se Maskované Armádě.

Takže: je tady teď velká Maskovaná Armáda, která se k nám blíží přes kostmi posetou planinu. Nemáme o ní žádné specifické informace, krom toho, že vypadají drobně, když jsou velmi daleko, a že se zdá, že se zvětšují s tím, jak se přibližují. Což činí. Přibližují se. 

Taky je možné, že vlastně rostou. Jsou už docela velcí. 

Blikající Světlo na vrcholku Hory nezměnilo své tempo. Je slyšet zvuk, něco jako vrčení, jen méně organické, jako vítr hučící v kaňonu, jen víc …. vrčící.

Dámy a pánové, tohle je, co víme.

Je tady Blikající Světlo na vrcholku Hory.

Je tady Hora na Údolní Nivě.

Je tady Údolní Niva pod Blížící Se Armádou.

Je tady Blížící Se Armáda možná pár hodin pochodu odsud.

Věřím, že teď už jsme vůbec nic nevynechali. 

Pokud máte domovy, navrhuji, abyste z nich prchli. Pokud máte přátele, navrhuji, abyste je varovali.  Pokud máte děti… copak jste nevěděli, jak je svět nebezpečný a nepředvídatelný, když jste v něm stvořili malého, bezbranného človíčka? 

A stejně jako Madeline LeFleur, vedoucí Turistické Rady Night Vale, nyní ovládnu jedinou část svého osudu, kterou mohu, a přejděme tedy (a já doufám, že se i vrátíme zpět) k počasí. 

["Never Be Famous" by Hussalonia]

Tak, jsme zpátky. Jsme tady, po počasí.

Carlos se konečně podíval na tu situaci, Blikající Světlo na vrcholku Hory, a vše, co to doprovázelo, hrůzná Útočící Armáda, a tak dále.

„Jo to?“ řekl, gestikulujíc obracečkou, kterou až do okamžiku před maličkou chvílí používal k vaření. „To jsou fata morgány. S tím jsem se už setkal. Když jsou mraky nějak, a teplota taky nějak, občas můžeš vidět takové… blikající-světlo-horu-údolní-nivu-maskovanou-armádu fata morgánu. Páni! Tahle byla opravdu silná. Měla by zmizet do hodiny nebo dvou.“

A ona zmizela. Úplně pryč! Tedy… Hora, Blikající Světlo a Údolní Niva zmizely. Maskovaná Armáda se ukázala skutečnou. Ale nepřišli napadnout nás, jen procházeli na své cestě napadnout někoho jiného. A dodali cenné oživení zdejšímu byznysu. Několik z nich dokonce zkusilo výlet autobusem do Radonového Kaňonu.

Madeline LeFleur si zároveň oddechla a byla potěšena. „Oddechla jsem si,“ řekla. „Jsem také potěšena.“ Stále příliš často usrkávala své kávy. Možná její pocit nedostatku kontroly pramení čistě ze soukromých problémů, spíše než z neodvratitelné zkázy, jež jsme si představovali. Například stress, že nezvládne dosáhnout cílů, jež si sama stanovila. Nebo vztahy, které nebyly úplně tak vztahy, kterými si představovala, že jsou. 

Ale kdo ví? Nikdo. Nikdo nikdy nic nevěděl, ne doopravdy. 

Nicméně, dostali jsme se k dalšímu konci. Dostali jsme se k tomu tak jako vždy, slepí, neznalí, tápajíc. Stálost mě uklidňuje. 

Nebylo tady žádné blikající světlo na vrcholku hory, nebyla tady žádná hora tyčící se nad blátivou planinou, nebyla tady žádná blátivá planina pod Útočící Armádou. 

Byla tady Útočící Armáda, ale už jsou pryč.

Co zbylo? No, co vždycky zbývá?

Night Vale. Naše městečko. Naše malé městečko, naše Night Vale. Hrdé. Bezpečné. Skutečné. 

Zůstaňte naladěni, další je šum na pozadí vesmíru, zesílen a s živým, barvitým komentářem. 

Dobrou noc, Night Vale, Dobrou noc.

Dnešní pořekadlo: Vyhoďte ruce do vzduchu. Nyní vaše paže. Oddělujte končetiny a vyhazujte je do vzduchu. Doufejme, že se ptáci nasytí a odletí.